Přeskočit na obsah

Projekt maluj a miluj

LGBT kniha Projekt maluj a miluj – Jana Geltnerová

(ukázka I. z knihy Projekt maluj a miluj, která vyšla tištěná i jako ebook)

Nevím, zda to byl osud, nebo náhoda, ale Marie přerovnávala zboží v pultovém mrazáku. Hned, jak jsem otevřela dveře večerky a spatřila ji ohnutou do mrazáku, se moje srdce snad zastavilo. Konsternovaně jsem hleděla na její pozadí. Babička byla někde za plentou, naštěstí nemohla vidět, jak zírám na její vnučku. Marie se otočila a objevila mě, jak strnule stojím a hledím jejím směrem. V její tváři se zračil ruměnec. Muselo být jasné, na co jsem se dívala, ale přísahám, já se tak snažila nezírat. Jenže kdo by dokázal nezírat na vyšpulené pozadí ženy, která se vám tak moc líbí.

„Ahoj,“ vytlačila jsem ze sebe přidušeně.

„Ahoj,“ dostalo se mi odpovědi, přičemž se snažila odhrnout zmrzlými prsty pramen vlasů.

„Chceš pomoct?“ nabídla jsem.

Měla prsty celé křečovitě stažené. Došlo mi, že je má opravdu omrzlé. Znovu se pokusila upravit si neposlušný pramen za ucho, ale opět vypadl. Bezmyšlenkovitě jsem se ujala pomoci a zastrčila jí vlasy za ucho pořádně. Podívala se na mě tak, že mi snad každá buňka v těle začala hořet. Bylo mi jasné, že jestli sáhnu do mrazáku, všechno to tam roztaje. Marie se snažila sáhnout rukama do kapsy u džínů a vytáhnout si kapesník, aby se mohla vysmrkat, vypadalo to, že každou vteřinu kýchne. Vydolovala kapesník včas, kýchla a podívala se na mě s omluvou.

„Jak dlouho se přehrabuješ v tom mrazáku?“ ukázala jsem na její zkřehlé ruce.

„Dlouho, byl celý namražený, odsekávala jsem led a teď se to tam snažím vrátit a porovnat, ale ty sáčky mi přimrzávají k sobě. A potřebuji vyndat nahoru všechny balíčky s datem, co končí za týden.“

„Jasně, chápu,“ chytla jsem ji oběma rukama za boky a udělala pohyb stranou, aby pochopila, že má od mrazáku odstoupit.

„Necítím prsty,“ zaskuhrala jak malé dítě.

Začala si na ně dýchat horký vzduch a já se bezmyšlenkovitě pro její ruce natáhla a sevřela je do dlaní. Věnovala jsem jí trochu toho svého horka, které ze mě doslova sálalo.

„Bože můj! Ty snad hoříš!“ vypískla.

Podívala jsem se jí do očí. „Trochu,“ rozesmála jsem se, protože i ona se smála.

Co je na tom vůbec k smíchu? Nevím, ale obě jsme se smály. Skrz plentu prošla babička a já se lekla. Pustila jsem Marii a ustoupila o krok vzad. Měla jsem potřebu si odkašlat, jako že se nic nestalo, ale samotné mi přišlo, že se chovám hloupě, načež jsme se obě znovu rozesmály. Babička nás bedlivě pozorovala.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem.

„Alenko, to jsem ráda, že tě vidím. Jak ses měla? Co na kurzu nového?“

Naznačila jsem Marii, aby si šla sednout za babičkou, že se na ten mrazák podívám.

„U mě nic nového, ale z Marie se tu skoro stal rampouch. To by byl strašný průšvih v práci, kdybychom o ni přišli. Co vím, tak každý pacient chce chodit jen k ní,“ usmála jsem se, i když už mě neviděla, protože mi hlava mizela v mrazáku.

„Tak tomu se nedivím, je to můj poklad,“ pravila babička.

„A jak víš, že chce každý jen ke mně?“ ptala se Marie.

Ohnula jsem se do mrazáku ještě hlouběji, aby si nevšimla, jak mi zrudly tváře. „Prostě to vím.“

Došlo mi, že teď se na můj vyšpulený zadek dívají z druhé strany pultíku asi obě. Úlevou mi byl chlad, který můj stud schoval. Netrvalo ani deset minut, s úlevou jsem zašoupla krycí sklo mrazáku a slavnostně nesla prázdný lavor s trochou vody na dně k pultíku.

„Jsi taky poklad,“ řekla babička a natáhla se pro lavor.

„Ne, ne, řekněte mi, kam s ním, a já ho tam odnesu, vy seďte a odpočívejte. Obě!“ zvýšila jsem trochu hlas a přísně koukla na Marii, protože se začala zvedat, aby mi pomohla.

„Dozadu k umyvadlu,“ pronesla vděčně babička.

Zmizela jsem za plentou. Po návratu jsem našla Marii, jak si prohlíží své prsty.

„Nepřišla jsi o ně?“ bavila jsem se nad jejím výrazem ve tváři.

„Ne, kdepak, mrazák mě neporazí. Ale zadek a záda mě bolí, docela ráda bych se trochu prošla, nechceš jít taky?“ zeptala se, jako by to snad bylo něco, co spolu děláme běžně.

„Moc ráda,“ odpověděla jsem bez přemýšlení. Podívala jsem se na babičku, která něco lovila v sešitě a škrábala se u toho propiskou na hlavě.

Marie se k ní nahnula: „Babičko, brzo spát, ano?“

„Ano, jistě, Marjenko. Budu.“

Budu? Vážně řekla budu? Myslím, že nás nevnímala a byla myšlenkami jinde. Ale jsem ráda, že po mně nevrhala žádné nepříjemné pohledy, že se půjdu s její vnučkou projít. Vyšly jsme ven na ulici. Marie se zhluboka nadechla a já nemohla nic, jen se usmívat. Ještě před hodinou jsem si přála jít s ní ven na procházku a ono se to doopravdy děje a nebyla jsem to já, kdo to navrhl.

„Tak kam bys chtěla jít?“ zeptala jsem se.

„Nevím, vezmi mě někam, kde voní stromy.“

1 komentář na “Projekt maluj a miluj – ukázka LGBT kniha”

  1. Pingback: Projekt maluj a miluj - o čem je? | Megibuk

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Projekt maluj a miluj – ukázka LGBT kniha